Nepíšu. nepíšu, ikdyž bych mohla. Nechce se mi, nechce se mi ani otevřít poznámkový blog a začít psát. Ne že by nebylo o čem. Pár věcí by se určitě našlo. Třeba o mírně šokující novince ze školy, kterou jsem se dozvěděla hned první den po mém návratu, a o které stále ještě neví tolik lidí, kolik by mohlo. Nebo o dnešní zdlouhavé cestě vlakem, při níž jsem viděla odstavený sešrotovaný vagon. Pět řad zadních sedaček naprosto na odpis. Mohla bych psát o prodloužených víkendech, o vtipném surfování, o tom, jak jsem již 4x viděla Cloverfield. O tom, jak starostlivě o mě všichni pečovali, za což vážně moc moc děkuji <3 .. Nebo o tom, že mě čeká 14-ti denní praxe. A o dalších a dalších věcech, které si ale chci nechat jen pro sebe ;)

Každopádně, těším se :)

Takže omluva za mou současnou neaktivitu, pokusím se polepšit.

Co nevidět půjdu spát. Protože jak to tak vidím, je mi jasné, že do zítřejšího deštivého rána se mi moc nebude chtět v 5 hod 30 min vstávat.

Už několik málo dní mám zase zpět moji vlastní postel, domácí stravu, pěčující rodinu a milujícího Drahého. Ve středu jsem se vrátila z několika denního pobytu v nemocnici. Jsem ráda. Ikdyž péče byla úžasná a doktoři profesionální, těšila jsem se domů. Ze samotného ležení mě neskutečně - a to myslím vážně - bolela krční páteř. Horší než jakékoliv bolesti (vyjímkou je samozřejmě zubař). Nemohla jsem ležet, sedět a pomalu ani chodit. Pomohl až Voltaren Emulgel. Něvěřila jsem tomu, ale ani ne po 15-ti minutách jsem necítila téměř nic.

Přestože jsem už doma, nemůžu si plně užívat hezkého počasí. Nějaké dlouhé výlety, projížďky na kole a návštěvy krytého plaveckého bazénu budou ještě nějakou chvilku zakázané. Procházky si ale ujít nenechám. A tak se zachvilku chystáme s Drahým nejdříve do banky a pak nejspíš na zmrzlinu <33 a do parku.